Testament
Testament
- testamentární posloupnost s.275
- jednostranný a odvolatelný právní úkon pro případ smrti, jasná forma
- obsahuje jmenování dědice (jasně a zřetelně) a dědické instituce - nutná forma, testamentární posloupnost již od Z12D
- dědická instituce musela být provedena latinsky a v imperativu, později od toho upuštěno, dále pak uznána i řečtina;
- mohl být doplněn podmínkami, nikoli však podmínkami odkládacími (zásada „semel heres, semper heres“)
- původně „mancipační“ testament, poté i testament ryze písemný – pět svědků, ti položili pečeť (porušení pečetí znamenalo neplatnost);
- musel být spravedlivý, musel zmiňovat formálně neopominutelné dědice, nový testament rušil testament původní, zůstavitel musel být způsobilý vydávat testament (aktivní), dědicové museli být způsobilí dědit (pasivní), testament mohla sepsat i cizí osoba, nesměla však z takového testamentu profitovat, testament mohl být kdykoli zrušen
- testament calatis comitis (kalátní) – vyhlášený před komisí, nejstarší – pořizoval jej ten, kdo neměl vlastní intestátní dědice; „adopce“ pro případ smrti, zůstavitel projevil svoji vůli před lidovým kalátním shromážděním – společné znaky s abrogací
- testamentum in procinctu (testament v šiku) zůstavitel mohl v mimořádných podmínkách projevit vůli bez jakýchkoli formálních požadavků; vojenský testament, jenž se projevil pouhým prohlášením, kdo má být dědicem
- testament mancipační (odkazový) – převod mancipací, někdo stanoven vykonavatelem vůle (fiktivní prodej) – ústní x později listinný důkaz – písemný
- východiskem dispozice odkazové, druhý nejstarší, zůstavitel svůj majetek mancipací převedl na osobu, jíž mohl familiae emptor (rodinný kupec) – jakýsi vykonavatel zůstavitelovy poslední vůle důvěřovat
- postupně se stal skutečným testamentem – mancipační testament se stal základní formou civilního testamentu – ústní testament, naoko (byla provedena mancipace, zůstavitel prohlásil svoji vůli, jmenoval dědice testamentární nunkunpace)
- testamentární způsobilost: aktivní – způsobilost pořídit závěť, museli ji mít i svědci, testator atd., neměli ji alieni iuris, otroci, zprvu ženy, osoby neschopné svědčit, blázni
- pasivní – způsobilost dědit, neměli ji ti samí
86. Co byla senatusconsulta a jakou měla závaznost?
- rozhodnutí senátu, byla právně nezávazná
88. Mohli být agnáti zároveň kognáty?
- ano, např. matka v manželství in manu byla ke svým dětem v kognátském vztahu matka a v agnátském sestra
87. Co je to arrogace?
- osvojení muže sui iuris mužem starším 60 let bez vlastních dětí, osvojovaný prodělává kapitisdeminuci a stává se alieni iuris
88. Co je impozice služebnosti?
- nabyvatel získává vlastnictví k pozemku a součastně je mu k tíži zřízena služebnost
89. Co je condictio indebiti?
- žaloba z nedluhu
90. Jaké jsou žaloby z mandata?
- actio mandati directa, actio mandati contraria
91. Jaké jsou osoby při odkazu?
- odkazovník, zůstavitel, obtížený
92. Kdo byl possessor bona fidei?
- držitel v dobré víře
93. Co je restitutio in integrum?
- mimořádný magistrátský prostředek, zbavoval normu účinnosti a obnovoval původní stav
95. Quasidelikty-chybi zavineni-soudce, znalec, zememeric, ten co ma zivnost
94. Jaké byly funkce zástavního práva?
- zajišťovací (pignus, hypotéka, fiducie), uhrazovací (propadná a prodejná zástava)
98. Qui tacet consentire videtur (ubi loqui potuit et debuit) Kdo mlčí, když mohl mluvit a měl, zřejmě souhlasí
99. glossa ordinária - vypracoval Ital Accursius
- uspořádání a zredigování všech glos, završení díla 1. středověké řp. školy (Glosátoři)
- stala se samostatným pramenem práva